Tasemnice si člověka jako hostitele hýčká

Dal si kaviár ze syrových jiker štiky ulovené na Lipně. Hlavně na východ od nás tolik ceněná delikatesa ale mladému muži příliš nechutnala a konzumace měla navíc nepříjemnou dohru. V rybě byla larva parazita a muž po čase zjistil, že má v sobě několikametrovou tasemnici škulovce. Zbavil se jí až ve chvíli, kdy se podařilo z Německa zajistit účinný lék. Až donedávna totiž neexistovaly důkazy o přirozeném výskytu tohoto škulovce v Česku, a tak zde přirozeně chyběl i lék. Obecně ale dospělá tasemnice nemusí být pro lidské tělo nijak zvlášť škodlivá. „Tím, jak jsme dnes dobře živení, tak v nás může jedna či dvě bez problémů přežívat,“ tvrdí Roman Kuchta, odborník na parazity z Biologického centra Akademie věd ČR.

Kde se vzala tasemnice ve štice na Lipně?

Pro celý region je to unikátní záležitost. Ve střední Evropě nemáme záznamy o tom, že by se zde tento druh parazita vyskytoval v přírodě. Potřebuje určité podmínky, hostitele, nemůže žít všude. Tenhle konkrétně žije v Alpách a tamních jezerech na severu Itálie, ve Francii, Švýcarsku, také ve Skandinávii či Rusku. U nás nebyl zaznamenán, a to mám zhruba stoletou historii sledování parazitů. Je to něco nového.

Takže ji sem někdo zavlekl?

Pravděpodobně ano. Tato tasemnice je typicky u člověka, je jeho nejoblíbenějším hostitelem, pak také u koček a psů. Pravděpodobně ji sem zanesl nějaký infikovaný člověk, který byl na Lipně na dovolené a předtím někde v oblasti, kde je její výskyt běžný. Rozšířil vajíčka do vody a celý proces tím nastartoval.

Syrové jikry ze štiky jsou pochoutkou?

Například v Rusku je to běžná věc a také je to nejčastější zdroj takové infekce.

Jak se vám podařilo dostat se až k muži, který měl tasemnici po snědení jiker z lipenské štiky?

Šel na vyšetření a zároveň nás kontaktoval někdy loni v únoru. Julius Lukeš, bývalý ředitel našeho parazitologického ústavu, byl proslulý tím, že v sobě tuto tasemnici měl, tak ho i proto muž oslovil. Lukeš to pak předával nám, protože se na to specializujeme. Pak se vzorky posílaly na diagnostické vyšetření, kde to rovněž potvrdili. Pro vzorky jsme jeli i my, museli jsme je tehdy už lovit z koše.

Ten muž na to přišel tak, že objevil tasemnici ve stolici?

Jikry snědl někdy v prosinci 2023, získal je od příbuzného, který je rybář. Dal si asi dvě lžičky kaviáru, ani mu to nechutnalo. Žádné jiné syrové rybí produkty předtím ani potom nejedl. V únoru pak našel kus bílé tasemnice ve stolici, je to tak specifické, že si toho všimnete. Zajímavé je, že kaviár jedla i jeho manželka, ale ta tasemnici neměla.

Pak jste vyrazili dělat průzkum i přímo na Lipno.

Ano, vyjeli jsme tam. Ale šance, že najdeme další nakaženou rybu, byla velmi malá. I v oblastech s běžnějším výskytem je jen u několika druhů ryb a často celkem vzácně. Pitvali jsme na Lipně štiky, okouny a ježdíky, což jsou typičtí hostitelé. Byla to asi stovka kusů, ale žádnou larvu škulovce jsme neobjevili.

Jak se rybě žije, když je hostitelem?

Parazit má tříhostitelský životní cyklus. V člověku žije ve střevě a nepůsobí žádné zásadní zdravotní problémy. Maximálně bolesti břicha a průjmy. Uvolňuje vajíčka, jež se dostávají ven z těla a dostanou se do vody, kde se z nich uvolní larva. Tu sežere planktonní korýš (buchanka), v něm se vyvine první stadium, to je nakažlivé pro rybu. Když ho sežere, larva putuje často do svaloviny či jiker ryby a až poté je nakažlivá pro člověka. My se nakazíme pouze z ryb.

Může ji člověk před konzumací vidět?

Má zhruba dva až tři milimetry, ale protože je bílá, tak ji spíš přehlédnete. My ji ale při filetování masa objevíme i pouhým okem.

Rybě parazit neubližuje?

Žije s ní třeba několik let a jen čeká, až se ryba dostane do konečného hostitele – člověka, takže pravděpodobně ne.

Jak se pak zbavil ten konkrétní muž tasemnice?

To je komplikovanější. Už od 60. let minulého století existuje vysoce účinný lék, stačí prakticky jedna tableta. Protože se ale tento druh červů ve střední Evropě nevyskytuje, tak u nás lék nekoupíte. Nakonec se nám ho poměrně složitou cestou podařilo získat z Německa a toho člověka vyléčit.

Jak velká může tasemnice být?

V literatuře najdete, že až 20 metrů, ale to se jednalo o více jedinců. Ta, o které se bavíme, asi dva až tři metry.

Žije si spokojeně ve střevech.

Vydrží tam poměrně dlouho, je to taková placatá stuha, takže může být zkroucená, a lidská střeva jsou navíc dlouhá. Našli jsme záznam z oblasti Karélie v dnešním Rusku. Ve 20. letech minulého století tam měla tasemnici téměř celá populace, sto procent obyvatel. Jeden vědec zaznamenal, že z jedné paní vyšlo šest jedinců o délce dohromady 90 metrů. To je extrémní případ.

Kolik lidí v Česku má dnes tasemnici?

Monitoruje to někdo? Musíme si uvědomit, že druhů tasemnic je více. U nás je častější ta ze skotu, tasemnice bezbranná. Dostane se vám do těla, když například sníte tatarský biftek. Není to ale nic častého, protože jsou u nás velmi přísné kontroly. Na Balkáně, na Ukrajině je to častější. Nakazit se člověk může i v exotičtější zemi, kde sní něco méně tepelně upraveného, a přijede už nakažený. U nás zaznamenáváme spíše jednotky případů ročně. Je to něco tak specifického, že to lékaři zaznamenávají do databáze Státního zdravotního ústavu, jež je volně přístupná. Měli jsme malou epidemii myslím v roce 2013 na Opavsku, kde to bylo asi 30 případů v kratší době. Bylo to z hovězího masa, ale jeho původ se nepodařilo prokázat.

Říkal jste, že projevy nejsou nijak vážné, takže ani tasemnice z hovězího či vepřového masa není tak nebezpečná?

Jejím cílem je v dospělosti (ve střevě) žít co nejdéle a produkovat co nejvíce vajíček, takže si vás jako hostitele bude poměrně hýčkat. Jiné je to v případě, že jste mezihostitel, pak ji nemáte ve střevech, ale larvy někde v těle (to se však netýká tasemnice bezbranné). K tomu se můžete dostat přes vodu či zeleninu kontaminovanou vajíčky (v případě tasemnice dlouhočlenné či měchožila) či některými typy larev (v případě sparganózy). Pak ve vás roste larva, která se vám bude snažit přitížit, oslabit vás. Pak je totiž šance, že vás „někdo sežere“ a tasemnice už si najde konečného hostitele. V přírodě to tak funguje. V Evropě je to ale poměrně vzácná věc, že byste byl mezihostitelem.

Kde je to běžnější?

V Latinské Americe. Jsou tam nižší hygienické standardy, chovy prasat jsou blíže lidským obydlím. Když se do vás larva tasemnice dlouhočlenné dostane, může to skončit epilepsií. U nich je to velký problém.

A co takzvaná sparganóza.

To je ještě něco jiného. Ta je rozšířená hlavně v jihovýchodní Asii, nejvíce případů je v Číně. Člověk figuruje jako náhodný hostitel, larva mu migruje v těle a může mu způsobit zdravotní problémy. Může se dostat i do oka či mozku, ale to je už hodně vzácné.

Je to ovlivněno tím, jak se stravují?

Ano, u nich jedí více potravin, které nejsou tolik tepelně upravené. V Česku známe jen jeden případ sparganózy z roku 1998.

Do putování nebo přirozeného domova parazitů promlouvá také změna klimatu, takže úplně nevíme, co nás čeká v České republice?

To nevíme, prostředí se mění a parazité se mohou přesouvat. Existuje spousta modelů. Sledujeme i malárii a to, jak dlouho by ti nakažení komáři přežili v našich podmínkách. To ale neznamená, že jsme v přímém ohrožení. Z mnohobuněčných parazitů jsou u nás nejznámější klíšťata a encefalitida a borelióza. Pak tu máme svrab, vši a roupy, ale na to člověk určitě neumře.

Myslel jsem, že roup dětský už je u nás vymýcený.

Máme ročně nahlášených asi tisíc případů. Člověk se nakazí velmi snadno, není to nic, co by naznačovalo špatnou hygienu. Roup se snadno přenáší a je odolný. Většinou žije v tlustém střevě a v noci samička leze ven řitním otvorem a klade kolem něj vajíčka. To je to, jak se říká, že máš roupy, protože to svědí a dítě to dráždí. Ono to nutí se poškrabat a pak je šance, že se vajíčka z rukou dostanou znovu do těla – takzvaná autoinfekce.

Zpět k tasemnicím, jak moc je v sobě mají domácí mazlíčci, kočky a psi?

Záleží na tom, jak je chováme. Když jsou na granulích, tak ji mít nebudou, ale když loví myši a podobně, tak je šance naopak vysoká. Jsou to ale jiné druhy, na člověka jsou z 95 procent nepřenosné a domácím zvířatům také neškodí. A dá se to léčit. Tady bych varoval, ať lidé nepoužívají veterinární přípravky, jak doporučují někteří léčitelé. Jsou tam i jiné látky, je to jiné dávkování.

Mohli mít tasemnici třeba dinosauři?

Jak jsou to staří parazité? Vajíčka se dají dohledat v usazeninách. Třeba egyptské mumie měli takzvanou krevničku. Mají je i prastaré skupiny obratlovců zejména paryby. Je pravděpodobné, že je mohli mít i dinosauři, ale přímé důkazy neexistují.

Může pro nás být tasemnice i nějak prospěšná?

Mnozí si myslí, že s její přítomností v těle zhubnou. Lidé si o tom často vyprávějí, že to říkávaly babičky. Když to ale odborníci testovali, tak nezjistili žádné změny váhy a ukázalo se to jako hloupost. Tím, jak jsme dobře živení, zkrátka jednu dvě tasemnice nebo hlístici člověk uživí a nemusí si toho ani všimnout. Parazité mohli dělat člověku potíže v dobách, kdy nebyl příjem potravy tak bohatý.

A mohou mít tedy i nějaký pozitivní přínos pro tělo?

Parazitů u člověka ubývá s tím, jak roste životní standard, péče o tělo. Splachovací záchody obrovsky přispěly k tomu, že parazitů ubylo. Naproti tomu se začaly objevovat alergie, střevní problémy, Crohnova choroba. Vědci si to začali dávat do souvislostí. Dříve musel imunitní systém dítěte mnohem více bojovat, teď se rodí do mnohem čistějšího prostředí. Když to zjednoduším, začne bojovat proti vlastnímu tělu a vznikají alergie. Takže se začíná experimentálně zkoušet, zda by nepomohl návrat některých parazitů zpátky do organismu. Těch, o kterých víme, že nejsou škodliví. Ze studií se ukazuje, že to může pomoci, i když ne vždy. Není to léčba, která by se dala aplikovat. Potrvá ještě spoustu let, než to budeme moci využít.

Ale šance tu je.

Možná je to budoucnost, která nám pomůže vyřešit zdravotní problémy, s nimiž si dnešní medicína neví moc rady a které často končí třeba zkrácením střeva. Parazitolog Roman Kuchta (46) je vědeckým pracovníkem laboratoře helmintologie v Parazitologickém ústavu Biologického centra Akademie věd ČR. Zabývá se studiem parazitických červů (helmintů), zejména pak systematikou, biologií a fylogenezí tasemnic. Na Ostravské univerzitě a Jihočeské univerzitě přednáší parazitologii a helmintologii.