Covid a matematika aneb koho poslouchat a koho neposlouchat v časech pandemie
Covid se šíří čím dál víc, vláda vyhlašuje čím dál přísnější opatření, jedni lékaři a experti se hrozí kolapsu nemocnic, druzí lékaři a experti varují před přeháněním a strachem, bojovníci proti rouškám se perou s policií v centru Prahy a dezinformační weby mají pré. To je ideální čas na seznámení se s textem „Covid a matematika aneb koho poslouchat a koho neposlouchat v časech pandemie“ z blogu nihilistanabalkonu.cz. Jeho autor, spisovatel Petr Holý, je bývalý český zástupce ve Výboru expertů na terorismus Rady Evropy ve Štrasburku a pracovník oddělení bezpečnostních hrozeb ministerstva vnitra. Před třemi lety ale - jak říká - pocítil chuť si od státní správy odpočinout a odešel si „splnit svůj dětský sen“, takže od té doby řídí v Praze tramvaj, nejčastěji vozy na lince 22. Jeho covidový text ze 14. října 2020 je to nejlepší a nejvtipnější (a ano, taky nejdelší), co vám k tématu může tahle rubrika (se svolením jeho autora) nabídnout.
Článek převzat z: www.respekt.cz
Často slýcháme, že když nějakému fenoménu nerozumíme, máme jít za odborníkem. Když se chci dozvědět něco o kytkách, půjdu za botanikem, když se chci zeptat na něco o zákonech, půjdu za právníkem, když chci zjistit něco o houskách, půjdu za pekařem atd. Ale co když chci vědět něco o probíhající virové pandemii? Za kým mám potom jít? Prvotní logika by naznačovala, že asi za lékařem. Jenže se ukazuje, že to nemusí být úplně ta správná volba. Tedy, abychom si rozuměli: já rozhodně nechci nikoho z vás odrazovat od návštěvy lékaře v případě, že jste nemocní. Pakliže máte zdravotní problém, pak je myslím mnohem prozíravější jít za doktorem než za Jardou Duškem.
Moje otázka směřovala spíš k tomu, kdo je největším odborníkem ve chvíli, kdy si potřebuju nechat vysvětlit smysl probíhajících epidemiologických opatření, pochopit vývoj a další směřování pandemie, případně zjistit, co můžu udělat pro to, abych už takhle nepříjemnou situaci sám vlastním chováním nezhoršoval. Ukazuje se totiž, že hranice odbornosti v tomto případě často neleží mezi těmi, kdo studovali a nestudovali medicínu, ale spíš mezi těmi, kdo umějí a neumějí matematiku. Přesněji mezi těmi, kdo dokáží správně interpretovat čísla a grafy, například proto, že s nimi běžně pracují (třeba epidemiologové, biologové, sociologové, ajťáci apod.) - a těmi, koho čísla a grafy moc nezajímají, protože umějí něco jiného, například léčit lidi nebo řídit tramvaj (lékaři jiných specializací, tramvajáci apod.). Neplatí to samozřejmě bezvýhradně - někteří kardiochirurgové a někteří tramvajáci s čísly nepochybně pracovat umí. Ale není to jejich primární odbornost a jsou v tomto směru přinejlepším poučenými laiky.
Proč bychom se ale měli zabývat matematikou u něčeho, co je primárně zdravotní problém? Protože zrovna epidemie je krásným příkladem fenoménu, který se dá velmi dobře matematizovat - tedy převést na čísla a grafy. Přitom ne každý fenomén se dá matematizovat. Já osobně nejsem velkým příznivcem nadužívání kvantitativních metod v některých oborech, zejména v sociálních vědách, protože v nich často (třebaže ne vždy) matematizace vede k redukci (a tedy k horšímu pochopení) reálné šíře objektivní reality (tímto neduhem trpí zejména ekonomie, která má někdy pocit, že se dá spolehlivě matematizovat úplně všechno včetně lidského chování).
Nicméně pandemie je něco, co se dá matematizovat poměrně dobře, a pokud se dá něco matematizovat dobře, tak by se to také matematizovat mělo, protože taková matematizace umožňuje lidem doslova „činit zázraky“. Například předpovídat budoucnost. A to dokonce mnohdy i lépe a spolehlivěji, než to svého času uměla Jolanda, budiž jí astrální sféra lehká. Díky matematizaci tak například umíme předpovědět zatmění Slunce na tisíce let dopředu anebo velice přesně odhadnout, kolik bude nakažených lidí za dva týdny a kolik pro ně bude potřeba lůžek v nemocnicích.
