Vzácnější než panda. Divokých koní z Exmooru zbývají poslední dva tisíce

Divocí koně přežili v Exmooru bez péče člověka po celá staletí. Přestože se je lidé v posledních desetiletích snaží cíleně chránit, jejich osud je stále nejistý. V současné době na celém světě žije pouze 2000 jedinců potenciálně schopných rozmnožování, z toho čtvrtina v oblasti původu v britském Exmooru. Jsou tak srovnatelně vzácní, ne-li vzácnější, než panda velká, jejíž populace v roce 2015 čítala 2130 jedinců.

 

Na pokraji vyhubení se koně z Exmooru ocitli na konci druhé světové války, kdy jich zbývalo necelých pět desítek. Přestože jich od té doby výrazně přibylo, odborníci z Velké Británie varují, že stále nemají vyhráno. Budoucnost vzácných koní může paradoxně ohrozit i jeden ze zvolených způsobů jejich záchrany. Některé spolky se snaží zvýšit atraktivnost těchto zvířat pro chovatele, a tím i jejich počet, tak, že část hříbat z chovných stád i těch každoročně odchycených na pastvinách ochočí a nabízejí jako jezdecké koně.

 

Pro tento účel nebyli koně z Exmooru historicky využíváni, a právě to jim umožnilo zachovat původní tělesné proporce odpovídající divokým koním. Používání k jízdě však vede u domestikovaných zvířat ke změně fyzických proporcí. Chovatelé se totiž často uchylují k nenápadnému šlechtění a připouštějí jen zvířata, která mají o něco delší nohy, krk a hlavu, takže jsou vhodnější k ježdění a působí elegantněji. Generaci za generací se tak tělesné proporce domestikovaných exmoorů vzdalují od původního typu exmoorských koní, kteří žijí ve stejnojmenném národním parku v jižní Anglii a několika dalších evropských rezervacích.

 

Proces probíhá velmi rychle, protože koně pohlavně dospívají již ve druhém až třetím roce života. Jak volně žijící, tak domestikovaná zvířata jsou přitom v plemenné knize vedena jako exmoorský pony. „V budoucnu tak hrozí ztráta unikátního, přírodním výběrem utvářeného, biologického modelu vlivem mísení původní a vzhledově odlišné domestikované formy. Proto je třeba při zakládání nových stád a populací vybírat jen zvířata, jejichž rodiče nesloužili ke sportovním účelům a nejsou tedy ovlivněna šlechtěním,“ upozorňuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd v Českých Budějovicích. Volně žijící populace tak podle něj ohrožuje to, že v péči o ně převládl chovatelský přístup nad přístupem biologickým.

 

Druhým rizikem je pronikání koní jiných plemen do Exmooru. Někteří nezodpovědní lidé totiž chtějí dopřát starým a nepotřebným domácím koním volnost, nebo se prostě chtějí zbavit mazlíčků, kteří je omrzeli, a vypouštějí je mezi volně žijící koně na exmoorských pláních. Přestože se divocí koně z Exmooru v přírodě s jinými plemeny nekříží příliš ochotně, byly již takové případy zaznamenány. Cizí koně tak představují vážné riziko pro čistokrevnost divoké populace. Domácí koně přivezení na exmoorské pastviny často nejsou odchytáváni z obav před reakcemi militantních bojovníků za práva zvířat. „Je to přitom podobně absurdní, jako kdyby se v polské Bělověži, kde žijí divoká stáda vzácných zubrů, toulali američtí bizoni uprchlí z farmových chovů,“ upozornil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina.   

 

Kvůli těmto rizikům roste do budoucna význam chovných stád divokých koní z Exmooru v rezervacích mimo Velkou Británii. Dvě taková stáda žijí od loňského roku na unikátních stepích v bývalém vojenském prostoru Milovice. „Jsme rádi, že se nám podařilo pro Středočeský kraj a města Milovice a Benátky nad Jizerou získat takto unikátní zvířata. Vzhledem k rizikům, kterým koně z Exmooru čelí, bude význam českých stád do budoucna růst. Zároveň bude o to důležitější, aby divocí koně měli u nás co nejlepší podmínky a nepřicházeli do styku s jinými plemeny,“ doplnil Dalibor Dostál.   

 

Divocí koně přijeli do Milovic loni v lednu, druhé stádo bylo založeno u Benátek nad Jizerou v prosinci. V milovickém stádě se již narodila dvě hříbata. V anglickém Exmooru žili koně od nepaměti ve volné přírodě. První písemná zmínka o nich pochází již z roku 1086 a patří k nejstarším záznamům o volně žijících koních v Evropě. Genetické výzkumy z posledních let ukázaly, že právě koně z Exmooru svým vzhledem a zbarvením odpovídají původním divokým koním Evropy. Nedávno bylo navíc u exmoorských koní identifikováno několik unikátních genetických znaků, které jako jediní sdílejí s původními divokými koni z Evropy.